Skiindex.cz

Skiindex.cz > Skiindex texty

Druhá strana mince 1/5
Zimní resorty vidí rády návštěvníky, kteří mají sebe na svazích plně pod kontrolou. Ne už tolik poté, co si lyže či snowboardy odepnou.
Druhá strana mince 2/5
Málo viditelná tragédie obchodního úspěchu severoamerických horských resortů: poučíme se z ní, anebo si ji jednou prožijeme na vlastní kůži?
Druhá strana mince 3/5
Co kdysi bývalo hájenou doménou sportovně založených, sníh a zimní klid milujících dobrodruhů, zmutovalo během posledních dekád do destruktivní formy průmyslového turismu prodávajícího nejširším masám domnělý životní styl.
Druhá strana mince 4/5
Lyžování demograficky skomírá. Neroste, nestagnuje - není schopno držet svůj status quo. Je v kolenou a lidově řečeno, má dost. Vypadá to, že svět už nepotřebuje žádná nová lyžařská megastřediska, žádné další hotelové megakomplexy. Co se tomuto sportu děje?
Druhá strana mince 5/5
Neúprosná korporátní realita soudobého lyžařského průmyslu nutí střediska soutěžit o přízeň masového trhu. Ta se snaží přilákat do hor co největší množství lidí (lhostejno zda lyžujících, či ne) a prodat jim v podstatě standardizovanou, uniformní a očekávanou zkušenost - narozdíl od unikátních a neopakovatelných prožitků, jež dříve činily lyžování a pobyt v horách tolik atraktivními. Lyžování zmekdonaldizovatělo.
(Co když) Lepší už to nebude?
Taky se jako většina lidí domníváte, že současná ekonomická krize „nějak“ odezní a všechno se vrátí zas tam, kde to bývalo? Neodezní. Nevrátí.
Skibyznys 1: Starý vs. nový svět
Těžko si představit lyžařský resort, jehož obchodní strategie by nešla naprosto ideálně realizovat a rozvíjet na internetu. Zimní střediska na celém světě stěhují na web maximum svých marketingových i prodejních aktivit.
Skibyznys 2: 7 věcí, které by ski webům neměly chybět
Jemně provokující pohled na prezentace českých lyžařských webů – poskytuje většina z nich návštěvníkům skutečně to, co tam hledají?
Skibyznys 3: Nakažte je!
Toto je příležitost pro každý tuzemský skiareál, zrevidovat kritickým okem svou dosavadní marketingovou strategii. Produkuje vám návratnost, jakou jste od ní očekávali? Pokud celý váš marketing spočívá v každoročním natištění letáčků se skimapami a občasné reklamě v rádiu, možná byste měli posoudit nějaký inovativnější přístup. Co třeba založit frekventovanou, řízenou konverzaci a dlouhodobý, oboustranně uspokojující vztah se svými budoucími zákazníky? A neutratit za to prakticky nic? Zní vám to zajímavě?
Za české hory bezpečnější
Který z nás to alespoň jednou nezažil - během jízdy po sjezdovce jsme byli "sejmuti", v lepším případě pouze bezprostředně ohroženi, shora se řítícím bezohledným šusérem. O kus níž se zas tak-tak stačíme vyhnout pod terénním zlomem hangu zákeřně "ukryté" skupince teenagerů se snowboardy, posedávajících jeden vedle druhého uprostřed sjezdovky... "Kdyby jen jednou" - jako bych slyšel povzdech mnoha z vás.
A proč ji nenosíte právě vy?
Vypočítávat zde racionální důvody, proč by měl každý (tedy nikoli jen závodník či dítě) sjezdařit s helmou na hlavě, by zajisté bylo nošením dříví do lesa. Jde o argumenty notoricky známé, třeskutě přesvědčivé, statistikami lyžařských úrazů a úmrtí podložené. Přesto hrubým odhadem 70% všech dospělých lyžařů na českých sjezdovkách helmu stále nenosí. Dost možná ani vy osobně - kteří právě čtete tyto řádky.
Výhradně v přilbě!
Stojíte-li před pořízením si nové lyžařské přilby, vaší nejvyšší prioritou nemůže být ani barva, styl, technologie nebo cena výrobku, nýbrž optimálně padnoucí velikost. Pouze v dokonale padnoucí přilbě se totiž budete cítit pohodlně a pouze taková vám poskytne maximální možnou ochranu.
Sen o (jiných) českých horách
Za nějakých 20 let budeme mít u nás v Čechách minimálně jeden, spíše však několik takovýchto resortů. Resortů, které budou koexistovat mezi desítkami ostatních, "normálních", budou však nad nimi dominovat ekonomikou, šarmem, atmosférou a nakonec i svou vděčnou a věrnou, vyprofilovanou klientelou, která ví proč do nich jezdí a která by neměnila.
Čekáte rádi ve frontách u vleků?
Vím - zbytečná, provokativní otázka. Častěji než ne si každý z nás spojuje čekání v zástupech na vleky s neustále přišlapávanými lyžemi, strkanicemi, předbíháním a dusnou a nervózní atmosférou všeobecně. Na hory si jezdíme zalyžovat a ne trávit čas v necivilizovaných frontách, byť mnohdy to v (zejména tuzemských) resortech vypadá, jakoby tomu bylo přesně naopak.
Větru dešti NEporučíme
Kolikrát jsme již každý z nás absolvovali jeden sjezd pod absolutně azurovou, slunečnou oblohou, jen aby jsme ihned v jízdě následující shledali tu samou sjezdovku zahalenou v chuchvalcích mlhy nebo zasaženou přívaly sněhové bouře. Počasí v horách se jak známo umí změnit doslova z minuty na minutu, a moudrý lyžař, který je připraven na všechny jeho verze, zvyšuje své šance, že z každého lyžování bude odjíždět spokojený.
Trenažér Skier's Edge
Snad každý lyžař si přeje svůj stávající um dále zdokonalovat. Pro většinu lidí je však lyžování sezónním sportem a limitované množství času, které mohou strávit na sněhu, je málokdy optimální pro skutečně neuspěchanou a konstruktivní práci na své technice. Na začátku sezóny si tělo potřebuje znovu přivyknout specifickým lyžařským pohybům a zatížení souvisejících svalových skupin, najít optimální postoj, rovnováhu, rytmus, pohotovost reakcí, cit pro hranu. To vše konzumuje nemálo drahocenného prolyžovaného času.
Na běžky od útlého věku
Děti mají veškeré předpoklady zamilovat si lyžování od sebeútlejšího věku.Děti a sníh k sobě patří stejně přirozeně jako k vodníkovi rybník, k Luciferovi peklo či k politikům majáčky. Děti sníh milují - kdoví jestli ne i proto, že jej nemusí ani odhazovat z cesty, ani v něm řídit auto, nýbrž si s ním jen hrát. Je tudíž zcela přirozené, že děti mají veškeré předpoklady zamilovat si i lyžování - sjezdové i běžecké - a to od sebeútlejšího věku.
Chlapi, děkujem
S citem položíme své běžky skluznicemi na sníh. Rutinním pohybem si ověříme, zda podrážky bot jsou čisté, zaklikneme do vázání a nastoupíme do stopy. Poutka holí si často navlékáme a dopínáme už za pohybu, spěchajíc vstříc prvnímu kilometru naší denní dávky. Málokdo z nás by dokázal odhadnout, kolikrát jsme už takto vyjížděli. Stokrát, tisíckrát? Mnozí jistě i vícekrát. Obvykle považujeme fakt, že máme k dispozici vyjetou stopu či utažený povrch za samozřejmost, o které příliš nepřemýšlíme. Dokonale vykrojené stopy ani onen kýžený manšestr ale nevzniknou přes noc samy od sebe.
Sláva jarní krustě!
Žádná běžkařova sezóna nemusí končit poslední odjetou akcí termínové listiny či dnem, kdy unavení rolbaři naposledy protáhnou tající torza značených tratí. Právě v době, kdy závodníci již mají za sebou všechna svá klání a v slunci měknoucí stopy běžeckých magistrál už bývají nechány napospas svému osudu, ožívá jistá skupina lyžařů znajících ono sladké tajemství: to nejlepší přichází nakonec!
Dejte šanci vrčákům!
Víte, jaký je největší deficit dnešních "šupináčů", tedy běžeckých lyží s protiskluzem? Nedostává se jim žádný respekt! Schválně - dokonce i teď, jak čtete tyto řádky, patříte-li k početné skupině aktivních běžkařů libovolné úrovně, která se k vyzkoušení tohoto typu lyží ještě "nesnížila", pravděpodobně vás napadá, že toto téma není pro vás, a možná se dokonce chystáte tenhle článek přeskočit.
Chytřejší začátek
Ať už v listopadu nebo prosinci, ať už v Alpách nebo kdekoli za domácími humny - dřív či později si po déle jak půlroce znovu připneme běžky. Od té chvíle, bude-li to jen trochu možné, je budeme nasazovat každý další den a lyžovat dávky, jaké jen vydržíme. Nejmíň tři, čtyři hodiny denně musíme dát! Svůj první sníh nové sezóny bychom přeci měli jaksepatří využít... Opravdu?
Ven ze stop!
Existuje skupina lyžařů, kterým pokud byste dali vybrat zda vyjet na upravené tratě či mimo ně, nejenže by si okamžitě vybrali druhou variantu, ale ještě by kroutili hlavou nad tím, že je vůbec obtěžujete volbou.
S hlavou v oblacích
Hlava třeští, jako by se vám chtěla každým okamžikem rozskočit. Srdce vám buší až někde v krku, nemůžete popadnout dech, jste celí zesláblí. Co chvíli se vám zvedá žaludek. Nejradši byste zalehli do postele, ale vy místo toho tady stojíte a pokoušíte se lyžovat. Opakovaně zvracíte, začínáte vidět dvojmo. Kocovina? Vůbec ne. Postihla vás výšková nemoc.
Pozdravení novým duším
Jak asi začínají běžkařit dospělí? Zřejmě nějaký čas chodí, přemýšlí, všímají si ostatních běžců, až v sobě objeví nevinnou chuť, v lepším případě touhu, si sport zkusit. A odhodlají se udělat první krok. Jste-li tohle právě vy, posílám vám krom své gratulace i pár rad a tipů, které se vám na vaší nové cestě třeba budou hodit. Anebo taky ne.
Citová investice
Vzpomenete si ještě na dobu, kdy jste se učili lyžovat a na pocity, které jste přitom zažívali? Převládalo nadšení, legrace, dobrodružství, anebo spíš strach z neznámého, který musel být překonán? Existuje bohulibý způsob, jak si tyto zašlé vzpomínky autenticky oživit: učit děti libovolného věku lyžovat. Pokud přitom ožijí a úsměvem se rozzáří i dětské oči, může to nezapomenutelně obohatit obě strany.
Jaký typ běžeckých lyží zvolit
Budete lyžovat po upravených tratích, anebo si turisticky ve volné přírodě prošlapávat svou vlastní stopu? Budete preferovat bruslení, anebo běh klasickou technikou? Budete chtít zabývat se mazáním lyží? Je třeba se to naučit - jak mazání samotné, tak i jaké vosky za jakých podmínek volit. Plánujete na lyžích závodit, anebo jen vyrážet na procházky a relaxované výlety po okolí?
O délce, tvrdosti a vodivosti běžek
Jedno praktické upozornění: bude-li se vám zdát, že lyže určité délky se vůči vaší postavě jeví kratší, než mají na sobě napsáno, nejde o zdání - je tomu skutečně tak. Na lyži deklarovaný údaj označuje délku skluznice po celém jejím podélném průhybu včetně ohbí špičky lyže. Reálná délka lyže při kolmém postavení vychází zhruba o 3 až 5 cm kratší.
Základní kategorie běžeckých lyží
Všech pět hlavních světových výrobců běžeckých lyží (Atomic, Fischer, Madshus, Rossignol a Salomon) - a s přimhouřeným okem k nim přiřaďme i domácí značku Sporten - rozděluje své výrobky do mnoha jednotlivých kategorií, či chcete-li modelů. V obchodě vám tak mohou prodavači nabízet od dané značky závodní modely, sportovní, rekreační, juniorské, občas i dámské anebo fitness (není pravidlem u všech výrobců). Podívejme se nyní stručně na jednotlivé základní kategorie.
Protiskluzové běžky a backcountry
Tyto lyže, léta tolik populární v Americe, se do kontinentální Evropy dostaly přes Skandinávii, a odsud je v posledních několika letech objevuje i náš tuzemský trh. Jde o lyže, na kterých je radost stát, jet i kráčet v jakémkoli sněhu, kde není vzorně vypreparovaná stopa - zejména v prostém hlubočáku. Stát v hlubokém na BC lyžích anebo na elitních závodních - to je nebetyčný rozdíl. Ve prospěch prvně jmenovaných, samozřejmě.
Nomen Omen: opravdu Krušné hory (1/2)
Krušné horyKrušné hory mají primátů na rozdávání: jde o naše historicky nejdříve a nejhustěji osídlené pohoří. Už od středověku v nich probíhala neobyčejně intenzivní těžba nerostů; v 16.století neexistovalo v celé Evropě rušnější a produktivnější horské důlní oblasti. Z Krušných hor dokonce pochází název nejpoužívanějšího světového platidla! Po válce se odsunem Sudetských Němců drtivá většina území hor proměnila jakoby mávnutím zakletou hůlkou v liduprázdnou, vybydlenou a pustnoucí krajinu, která se s nedostatkem stálých obyvatel nepřestala potýkat dodnes. A nakonec, uplynulé půlstoletí bylo pohoří decimováno děsivým odumíráním lesů, ve světě bezprecedentním. Jsou, anebo nejsou, tedy dnešní Krušné hory krušné?
Nomen Omen: opravdu Krušné hory (2/2)
Fenomén odsunu původního německého obyvatelstva v 50.letech minulého století se významně podepsal i na charakteru krušnohorské krajiny. Dramaticky v této době ubývá obydlených lidských stavení, ta opuštěná nezadržitelně zarůstají a ztrácejí se v nově rašícím lesním porostu. Vylidněná krajina je romantičtější, divočejší. Pastviny a louky zplaněly, někdejší pečlivě obdělávaná pole zarůstají plevelem. Začínají chybět (a dodnes chybí) hospodáři ke kultivaci krajiny.
Krušnohorské běžecké lyžování
Ačkoli většina informačních zdrojů neustále zmiňuje tzv.Krušnohorskou magistrálu coby souvislou, 250 km dlouhou hřebenovou spojnici mezi západním úpatím Krušných hor na Chebsku a východním koncem pohoří u Děčínského Sněžníku, tento údaj je pravdivý pouze v létě, a použitelný pro cykloturisty. V zimě, na sněhové pokrývce, tato varianta nikdy nefungovala, neexistuje ani v současnosti, ani v nejbližších plánech budoucích - hovoříme-li zde o pravidelně strojově upravovaných trasách, a nikoli jen o nutnosti prošlapávat si svou vlastní stopu zavátými pláněmi.
Perný den s klínskými
Je pátek před osmou ranní, a na mě po nevímjak dlouhé době čeká celý volný den. Vím jediné - chci jej prolyžovat. A užít si to tak, jako kdyby měl být můj poslední.